V Turecku probíhá islamistický převrat : může zachránit Evropu?

Neúspěšný pokus o vojenský převrat v Turecku byl pro Erdogana „darem od boha“. Přestože puč ještě více zkomplikoval situaci na Blízkém východě, může se stát paradoxně impulzem, který ochrání Evropu před její sebedestrukcí. I když se nám pokoušejí zastánci integrace migrantů vnutit silným mediálním tlakem svoji vizi, není vůbec jisté, že se podaří miliony lidí z jiné kultury úspěšně integrovat. Je zde naopak velké riziko, že Evropě po tomto experimentu zůstane na krku početná a rychle se rozrůstající komunita frustrovaných, ke všemu odhodlaných militantů. Příkladem může být neblaze proslulá bruselská čtvrť Molenbeek, nebo rostoucí počet teroristických útoků s náboženským podtextem. Nehledě na to, že po porážce islámského státu se zřejmě zvýší riziko útoků z pomsty. Přicházející islámská diktatura v Turecku může mnohým Evropanům otevřít oči.

Očekávání vojenského převratu

Po zkušenostech s tureckou armádou bylo jen otázkou času, kdy se sekularizované velení ozbrojených sil pokusí o svržení vládnoucího režimu. Erdogan, který má silně vyvinutý politický čich a vojenskou akci předpokládal. Během let své vlády se pečlivě připravoval a cílevědomě oslaboval pozice sekularistů v armádě. Během jeho vládnutí došlo k několika čistkám. Při poslední větší akci bylo za přípravu puče zatčeno přes 400 důstojníků. Na zásadní střed s armádou, respektive jejími sekulárními důstojníky však islamisté trpělivě čekali. Vládnoucí islamistická strana AKP vládne v Turecku již 14 rokem. Spolu s věrnými stoupenci v policii, justici, armádě a především pod vedením věrné tajné služby vznikly seznamy nepohodlných osob. Vojáků, soudců, učitelů a opozičních činitelů, se kterými se mělo v pravý čas zúčtovat. Ten čas nastal při potlačení armádní vzpoury. Uvěznění tisíců lidí, kteří nemají nic společného s armádním převratem, je dalším logickým krokem, kdy islamisté upevňují moc. Prosazení prezidentského režimu v Turecku, kde opozice začíná žít ve strachu s represí a pogromů, je už pouze otázkou času. Erdogan myslí popravy několika tisíc účastníků převratu smrtelně vážně, navíc to bude odstrašující příklad pro případné následovníky pučistů. Bude to poslední krok k zahájení tvrdé islamizace celé turecké společnosti.

Podílela se na puči CIA?

Podle vyjádření některých tureckých činitelů se má za to, že se na koordinaci vojenského puče podílela americká CIA. CIA, která v USA ukrývá a chrání tureckého duchovního Fethullaha Gülena, který byl Ankarou označen za strůjce převratu. Navíc bylo prokázáno, že letadla a vrtulníky útočící na parlament, budovu tajné služby a rozhánějící střelbou ze vzduchu islamistické demonstrace tankovaly na základnách NATO. Do puče byla zapojena řada elitních tureckých důstojníků vyškolených na západních vojenských školách, včetně velitele obrovské vojenské letecké základny Incirlik generála Bekir Ercan Van, a dalších devíti místních vysokých důstojníků. Připomínám, že se na obří letecké základně NATO v  Incirliku nachází i 90 atomových bomb, což je podle některých zdrojů čtvrtina jaderného potenciálu NATO v Evropě. Zorganizovat vojenský převrat v zemi, kde je armáda špiclována ze všech směrů lze logicky pouze s přispěním nějaké profesionální paralelní struktury, která má přístup k čelným vojenským představitelům. A to americká CIA více než splňuje.

Ruka Kremlu

Operaci CIA a konkrétní vojenské akce armádních vzbouřenců zřejmě s předstihem odhalili Rusové. Ve svém zájmu neprodleně informovali Erdogana a dá se říci, že díky Rusům vojenský převrat zkrachoval. Poskytováním operativních informací turecké tajné službě zřejmě Rusové zachránili život i samotnému Erdoganovi, který stačil uprchnout do bezpečí z místa kam už mířil vojenský bombardér. Ruská operace má svoji logiku. Islamistický převrat, čistky v armádě a ještě zásadnější rozdělení turecké společnosti oslabí nejen Turecko jako celek, ale současně i celé jižní křídlo NATO. Rusko – turecké vztahy se zřejmě zásadně změní k lepšímu. Už se objevily informace, že byl tureckou stranou politicky odsouhlasen plynovod Turecký proud a Erdogan by měl 9. srpna navštívit Rusko. Oslabí se zřejmě i tlak na ruské spojence v regionu, a není vyloučeno, že dojde k celkovému geopolitickému posunu Turecka. Podle vrcholných představitelů Turecka už není integrace s Evropou prioritou číslo jedna.

Proměny na Blízkém východě?

Rusové vždy hráli šachy výtečně. Tenktokrát se jednalo o bleskovou politickou partii. Případné zavedení trestu smrti v Turecku šance na euro integraci definitivně pohřbí. Globální fašisté obkličující Rusko mají rozkolísané celé jižní křídlo NATO, a bude jim chvíli trvat než jej stabilizují. Kurdové budou minimálně dočasně pod menším vojenským tlakem, protože většina tureckých bojových velitelů je obviněna z převratu. Bojeschopnost turecké armády je oslabena díky čistkám, snížení společenské prestiže a dopadu na morálku. V takové situaci není intervence do Sýrie reálná. V Sýrii se dostanou islamisté díky zatčení stovek důstojníků do logistických problémů, a není vyloučeno, že některé skupiny přijdou o podporu vůbec. Turci začínají chápat Rusko jako určující sílu a budou se snažit normalizovat vztahy ve všech směrech. Tím se částečně snižuje riziko střetu mezi NATO a Ruskem v oblasti Blízkého východu.

Evropský budíček

Evropa se nyní stává ještě větším rukojmím Turecka v migrační krizi. Bude zajímavé sledovat pseudohumanisty, eurobyrokraty a evropské politiky, jak začnou zavírat oči nad masovým vražděním politických odpůrců, Kurdů, Syřanů, i nad perzekucemi a násilím proti jakékoliv opozici. Evropané ve své většině nebudou chtít přijmout do rodiny národů další miliony radikálních islamistů. Evropa se od Turecka začne odvracet. Tím se ještě může sama zachránit. Dříve či později se dostaví potřeba zásadního rozhodnutí. Evropští političtí prostituté řízení z USA nebudou nadále schopni obhajovat pokračující destrukci Starého kontinentu. Ubývá jim sil a veřejné důvěry. V Evropě se navíc začínají formovat politické síly schopné provést zásadní úpravu politického kurzu. Alternativní projekt eurasijské spolupráce a Nová hedvábná stezka jsou příliš lákavými sousty i pro evropské ekonomické elity, které budou mít poslední slovo. Turecko se tak díky zpackanému puči může stát významným iniciátorem geopolitického posunu. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré.

Autor: Martin Horák

Komentáře

komentářů

TOPlist